Taoistická meditace vsedě (1. díl)
Téma taoistické meditace je jistě zajímavé pro všechny cvičence čchi-kungu (qigongu) i tchaj-ťi čchüan (taijiquan), protože taoismus je původním zdrojem jejich cvičení a postupů. Na západě kolem něj panuje stále mnoho nejasností. Proto je nejprve třeba zodpovědět dvě základní otázky: „Je taoismus náboženství nebo filozofie?“ a „Meditují taoističtí mniši? Jak je jejich praxe odlišná od buddhismu?“
Odpověď na první otázku zní: Taoismus je náboženství. Rozdělení na náboženský a filozofický taoismus je západní záležitostí. V Číně takové odlišení neznali a neznají! Je to obšírný pojem s množstvím praktik, které se liší od regionu k regionu, že je téměř nemožné ho vtěsnat do těchto dvou slov – tao ťia (dao jia). Slovo tao (dao) znamená vysloveně pouť, cestu, vedení. Slovo ťia (jia) znamená v čínštině rodinu. V tomto případě však označuje náboženskou obec, která plní funkci rodiny.
Druhá odpověď zní: Ano, meditují. V Číně dnes existují dva hlavní meditační proudy, které mají své školy a postupy. První je fo ťia (fo jia), buddhistická škola někdy nazývaná také waj ťia (wai jia), protože buddhismus přišel do Číny z Indie.
Její původ odráží některé tendence nazývat šaolinskou školu jako vnější, a tudíž tvrdou, méněcennou. To je samozřejmě zavádějící, protože šaolinské metody jsou stejně vnitřní jako např. wudangské, emeiské, kunlunské apod.
Druhou školou je tao ťia (dao jia), taoistická škola a domácí náboženství, které je uvnitř Číny nazýváno také nej ťia (nei jia). Taoistická meditace je od 16. století dodnes ústřední praxí v taoismu a stále je hodně skrytá, protože vyžaduje každodenní disciplínu a oddanost jejím metodám.
Nazývá se nej tan (nei dan), což znamená vnitřní lék či elixír. Tento název naznačuje, že lék k chorobám těla, mysli a celé naší bytosti máme odpradávna uvnitř sebe.
Zasvěcenci se dnes učí taoistickou meditaci ve dvou hlavních školách: čchüan-čen (quanzhen), rozšířená především na severu, a čeng i (zheng yi), která je populární na jihu. Existuje i množství podškol, které se navzájem ovlivňují. Hlavním rozdílem je, že mniši a mnišky praktikující školu čchüan-čen (quanzhen) se nesmějí ženit a vdávat. Ženy se v obou školách věnují speciálním metodám, ženské alchymii známé také jako ženský lék nu tan (nu dan).
Jako základní metodu používá buddhismus i taoismus ťing cuo kung fa (jing zuo gong fa), tj. pracovní metody tichého sezení, nebo zkráceně ta cuo (da zuo), tj. proces sezení. Buddhistická a taoistická škola používají sice stejný název, ale liší se svými postupy.
Pokud se zajímáte o skutečnou taoistickou meditaci, dejte si pozor na výběr školy, protože často jde o pouhé napodobeniny metod, které mohou vést i k poškození zdraví.
Cílem této metody je ztišení srdce a jeho usazení směrem dolů. Jak už víte, základem taoistických metod cvičení, dietologie, ale např. i zpěvu, obřadů, hudby apod. je sjednocení tzv. sing (xing) a ming (ming), tj. tělesné a emoční stránky, které jsou nerozlučně spojeny.
Platí, že náš vnitřní vesmír a ten vnější se skládají přesně z téhož materiálu, tedy jak emočního, tak hmatatelného… což je základ taoistické nauky shrnutý do dvou vět. Proto je třeba nejdříve ztišit své srdce. Znak pro srdce sin (xin) se překládá jako srdce, mysl, duše. Je centrem člověka a je spojen se životem a bytím, které vnímáme na abstraktní rovině.
Samotná metoda taoistické meditace zahrnuje:
- prostředí
- oděv
- čas
- nastavení těla
- dýcháni
- záměr
O těchto podmínkách si řekněme něco v dalším díle…
Text a foto: Miloš Bachár
Překlad a textová úprava: Alena Koutecká
Miloš Bachár začínal v roce 1997 s jógou. Po pěti letech přešel k čínskému bojovému umění. V letech 2002 až 2012 ho zaujal především jihočínský Mai Gei Wong wing chun, později studoval asi rok Čchen tchaj-ťi u Jožky Goliana, žáka Čchen Pinga (Chen Binga). V té době se dostal i ke korejskému zenovému buddhismu.
Od roku 2012 cvičí wudangské tchaj-ťi – linii San Feng Pchaj (San Feng Pai) mistrů Čung Jün Lunga (Zhong Yun Longa) a Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Gang), nej-kung (nei gong) a nej-tan (nei dan) u Michala Stejskala. Pobýval také přímo v chrámu Jü Sü Kung (Yu Xu Gong) u Jüan Siou Kang (Yuan Xiu Ganga).
Svoje znalosti v taojin (daoyin), nej-kung (neigong), taoistické meditaci a alchymii si v listopadu 2017 odjel prohloubit k mistrovi Čung Süe Jung (Zhong Xue Yong) do chrámu C‘-siao Kung (Zixiao Gong) a k mistrovi Wang (Wang) z linie Lung Men Pchaj (Long Men Pai) – dračí brána.
Do budoucna by rád studoval Ťing Ming tao-ťia (Jing Ming daojia) z Lao Šanu (Lao Shanu) u mistra čínského původu, který hovoří česky, avšak přeje si zůstat v anonymitě.
Chápu že se nemohli ženit církevní představitelé, ale že i tihle mniši.. divné
Pravděpodobně je to mělo zkoncentrovat pouze k taoistické meditaci…